1. Jak bude nám, až po skončeném boji
si jednou oddechneme naposled
a z této země ve vlast věčnou svoji
vejdeme k Pánu v nový, lepší svět.
Až hříchu, smrti pozbaveni cele
setřeme z čela cesty prach a pot,
tam budem chválit svého Spasitele,
kde navždy zmizí každý hříchu svod.
2. Jak bude nám, až věčný nebes Vládce
postaví sám po pravici své nás
a řekne: „Vejdi, požehnané stádce,
v království mé, jež očekává vás.“
Pak pohlédneme v milé oči jeho,
jež pro nás kdysi slzy ronily,
i v drahé rány Spasitele svého,
které nás trestu smrti zbavily.
3. Jak bude nám! Vždyť co zde nevídáno,
co lidem nikdy nezaznělo v sluch,
co srdcím porozumět není dáno,
to dítkám svým připravil dobrý Bůh.
Jen jděme tedy kupředu vždy stále,
vzdorujme vírou pokušením všem,
pak jednou odpočinem dokonale,
až vejdem v onu zaslíbenou zem.